Pan Šafr, šéfredaktor webu Fórum 24, přinesl stať pod názvem "Soud ve sporu s Lichtenštejny ignoroval fakta a rozhodl podle nacionalistického vzorce". Takový název by nevymyslel ani sám Goebbels. Doslova se mu "od huby práší", jak by pravil náš K. H. Borovský.

Kdo tu ignoruje fakta a kdo rozhodl podle nacionalistického vzorce? Není to soud v Břeclavi, to by měl pan Šafr vědět. Pan Šafr samozřejmě svou stať věnuje hrubému ostouzení "Benešových dekretů", jak nazývá dekrety presidenta republiky a Národního shromáždění. On snad ani neví, že ty dekrety nepodepsal pouze president, ale též předseda lidové strany Msgre Šrámek. On snad ani neví, že dekrety byly ratihabovány Národním shromážděním, a že dekret č.33/1946 o občanství Němců, Maďarů,(a stejně tak posuzovaných zrádců, kolaborantů, gardistů, a osob se Svatováclavskou orlicí) je dekret ústavní.

On snad neví, že republika je stále signatářem Pařížské reparační dohody, která stanoví jako základní požadavek – že žádný konfiskovaný německý majetek se nesmí vrátit do německých rukou. Tudíž panu Šafrovi nezbývá než lhát, lhát a zase lhát. A dekrety sprostě a lživě nazývat "návaznými na rasové zákony III. reichu", což je jednak poplašná zpráva sama o sobě, jednak pomluva vyšší Cheopsovy pyramidy.

Jakápak návaznost na "rasové zákony" reichu? Žádná. Dekrety hodnotily chování skupin osob výše uvedených, podle toho, jak se zachovaly za I.ČSR při sčítání roku 1930 a jak se zachovaly k ČSR v době ohrožení státu od roku 1938 do roku 1945 – zdali se tyto osoby přihlásily k rasovému němectví reichu podle norimberských zákonů přihláškou zvanou Fragebogen.

A o té rozhodl mimo jiné i Nález ústavního soudy kauzy Colloredo–Mansfeld z roku 2004, že přihlášení k reichu znamenalo ZRADU republiky v době ohrožení státu agresorem Německem, jenž rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR, jak praví právníci.

A pan Šafr ani neví, že při odsunu, který nevymyslel dr. Beneš, ale Britové podle odsunu Řeků a Turků z I. světové války, zůstalo zachováno právě podle dekretů čs. občanství rovným 220 tisícům československých alias sudetských Němců!

Nedivím se panu Šafrovi, že tento Nález Ústavního soudu před čtenáři utajuje, protože utajuje právní Stalingrad, který tento nález znamená pro všechny protektorátní restituenty. Již roku 1995 Ústavní soud rozhodl o platnosti dekretů v kauze sporu o dekret 108, a dokonce i sám Evropský soudní dvůr v kauze Walderode rozhodl o platnosti dekretů. Takže pan Šafr má dokonalou smůlu. Jeho pomluvy dekretů neobstojí ani před historií okupované ČSR, ani před právní vědou, a nejsou nějaký "nacionalistický vzorec", jak se snaží nalít svým čtenářům do hlav ohlupovaných jeho lživou propagandou.

U Liechtensteinů však nešlo o pouhé přihlášení se "k německému jazyku", jak se nám snaží podsunout pan Šafr. Liechtensteinové, se vůči ČSR projevili jak v rovině kolaborantské, tak v rovině státoprávní jako nepřátele republiky.

Co mám na mysli? Nález Návštěvní knihy válečného zločince von Neuratha souzeného v Norimberku, knihy, která měla být hned v roce 1945 zajištěna u nás, docentem Bendou v knihovně Kongresu USA (!) po tolika desetiletích prokázal, že dva příslušníci roku Liechtensteinů – princ Hans Liechtenstein, a hrabě Podstatzky–Liechtenstein – kolaborovali s Neurathem svým jednáním s ním, a dosvědčují to jejich podpisy v této Návštěvní knize von Neuratha. Jednat se zástupcem Hitlera v protektorátu, s držitelem moci reichu nad okupovanou ČSR bdící na loutkou Háchou a jeho protektorátním cirkusem, znamenalo vlastizradu a velezradu okupované ČSR. Panu Šafrovi se vymazat jejich kolaborační podpisy nikdy nezdaří.

V rovině státoprávní je historický fakt, který ani sami Liechtensteinové nepopírají – jednali s Hitlerem a Hitler jejich zemi nikdy nezabral jako ČSR. Proč? Prohlásil, že liechtensteinské území je "německá země"

Konečně, Liechtensteinské knížetství v závěru II. světové války poskytlo asyl vojenské složce válčíci země – Wehrmachtu Waffen SS , tj složky vlasovské divize ROA pod gen. Holmstonem–Smyslovským. Toto jednání jim vytkli i Spojenci – Britové jako Sověti. Takže, copak pane Šafre – kdopak tu jednal podle "nacionalistického vzorce"? ČSR anebo Lichtenštejnsko?

Závěrem pokládám otázku – co dělali čeští akademičtí historikové, že toto pánům restituentům nevrazili na stříbrném podnose? "Komise plný historiků", pravil by klasik národa Jan Werich. Ponechávám na čtenáři, kdo tu ignoroval historická fakta a kdo hanebně označuje dekrety podle vzoru III. říše.